V dalším ze svých pravidelných článků pro Hospodářské noviny se Tomáš Sedláček pouští do kritiky současného přístupu k výuce ekonomie. Vadí mu, že se učí "mainstreamová" matematická ekonomie, místo toho aby se používalo podobné pojetí jako třeba ve filozofii, kde se nejprve podrobně rozpitvává historický vývoj:
...
Prostě ekonomie se učí (chtělo by se skoro říci prostírá) tak, že se první roky studia učí hlavní proud ekonomického myšlení. Až když jsou daný adept nebo adeptka ve své víře dost pevní, jsou jim představeny (na chvíli ukázány) apokryfní, alternativní školy – a to spíše pro úplnost a spíše v rámci přehlídky anomálií.
Od Tomáše Sedláčka zřejmě ani jiný postoj očekávat nemůžeme. Ovšem jeho kritika je mylná. Studium ekonomie se totiž vyvíjí úplně stejně jako každá jiná nauka, ve které převládla vědecká metoda. Stačí se podívat na fyziku, chemii nebo biologii – tam se studenti prvního ročníku vysoké školy také dopodrobna učí aktuální stav poznání v daném oboru, nikoliv to, jak se obor historicky vyvíjel. Studentům fyziky také není dána volba, jestli se budou o světle učit jako o vlně, nebo o částici – soudobým poznáním je dualismus vlna-částice, a tak se to také budou učit.
Shodou okolností jsem právě četl vynikající esej fyzika a historika vědy Thomase Kuhna The Essential Tension, která mimo jiné pojednává o tom, jak se vyvíjely mechanismy poznávání v jednotlivých vědeckých oborech. V něm argumentuje, proč je pro vědu tak důležitá výuka primárně koncensuálního soudobého názoru.
Kuhn argumentuje, že v prvopočátcích každého vědeckého oboru, kdy žádné koncensuální teorie neexistovaly, byl student od začátku svého studia vystaven celé řadě názorových proudů. Teprve jak se koncensuální názor vyvíjel a sjednocoval, konvergovaly i studijní metody. Studium fyziky je dnes z 99% unifikované. Kuhn říká, že ačkoliv by se mohlo zdát, že jsme tím ztratili část potenciálu objevovat nové a nepoznané, opak je pravdou.
Naprostá většina vědeckého pokroku totiž nepřišla tak, že by vědci přicházeli se zcela novými teoriemi, nýbrž postupným a pečlivým zpřesňováním a nebo rozbíjením stávající konsensuální teorie. Když porovnáme rychlost vědeckého pokroku v průběhu historie, ukazuje se, že vědecký pokrok se výrazně urychlil v době, kdy se studium daného oboru unifikovalo. Není sice jisté, jakým směrem jde kauzalita, ale to tady není důležité.
Věda se nerozvíjí filozofováním, ale neúnavnou mravenčí prací nad existujícími teoriemi a jejich empirickým ověřováním nebo vyvracením. Proto je naprosto zásadní, aby studenti daného vědního oboru poznali především stávající koncensuální přístup.
To samozřejmě neimplikuje, že by historie vědního oboru nebo alternativní přístupy byly bezcenné. Jsou důležité a je pravda, že třeba ekonomická historie je dnes často podceňována. Nicméně přístup, kdy se studenti nejprve učí mainstreamovému pojetí, je zcela v souladu s tím, jak ke studiu přistupují jiné vědní obory, kde by tento přístup Tomáš Sedláček zřejmě nekritizoval. Thomas Kuhn argumentuje, že i ekonomie musí jít (a jde) tímto směrem – jen je v porovnání s přírodními vědami o nějaké to století pozadu.
Tomáš Sedláček by se zřejmě snažil argumentovat tím, že ekonomie není přírodním vědám nijak podobná, a proto pro ni podobné závěry neplatí. Ale takový argument by byl chybný. Ekonomie se dávno vydala cestou vědeckého přístupu. Jistě, ekonomie čelí celé řadě úskalí, se kterými se jiné obory nesetkávají. To ale neznamená, že by v ekonomii byla vědecká metoda neaplikovatelná.
Druhou potenciální výtkou by mohlo být, že v ekonomii vlastně žádný koncensus neexistuje – třeba v makroekonomii (neo)keynesiánci neúnavně diskutují s neoklasiky, kdo má vlastně pravdu – a proto není k čemu konvergovat. Neúnavné diskuse se sice vedou, nicméně jeden koncensus existuje – že bychom k problému měli přistupovat pomocí rigorózního modelování a empirického testování s využítím kvantitativních ekonometrických metod. Tedy pomocí matematizované ekonomie.
To, co se Tomáši Sedláčkovi tak nelíbí, je jen přirozený vývoj – ekonomie prodělala jen stejný proces jako fyzika před tisíci let. Přestala s filozofováním a nasadila vědecký přístup. Cesta k ekonomickému poznání je klikatá a plná slepých uliček a nedostatků si musíme být každý den vědomi, nicméně jinudy to nepůjde. Thomase Kuhna můžu vřele doporučit k četbě.


Titulek: skromne rypnutie
Nehovorim, ze teraz sa maju fakulty zmenit na nejake debatne kluby, ale kazda veda by si mala byt vedoma toho, ze mozu byt chybne nielen jednotlive zakony, ale aj cele paradigma a upozornovat na tuto moznost aj ziakov. Jasne, mainstream musi ist prvy, ale zmienky o inych pristupoch sa vacsinou obmedzuju na dve stranky v zasmudlanej knihe na dejinach ekonomickych teorii.