Do jaké míry má osobní život ředitelů (CEOs) firem vliv na výkonnost jimi řízených společností? Tímto problémem se zabývá článek ve středečním Wall Street Journalu. Osobní život ředitelů je předmětem zájmu jak akademiků, tak i finančních analytiků. Ukazuje se totiž, že některé osobní faktory mohou hrát významnou roli.
Profesoři Morten Bennedsen, Francisco Pérez-Gonzáles a Daniel Wolfenzon analyzovali dopad úmrtí v rodině ředitele na ziskovost firmy na vzorku 75 000 dánských společností [článek v pdf]. Využili toho, že úmrtí v rodině ředitele je pro chování firmt exogenním faktorem, takže neměli problémy s endogenitou. Zjistili, že úmrtí dítěte ředitele snížilo zisky firmy ve dvou následujících letech o 21,4% (v porovnání se dvěma předchozími lety). Ke snížení ziskovosti došlo i v případě úmrtí ostatních členů rodiny. Výjimkou bylo úmrtí tchýně, kdy naopak došlo ke zvýšení ziskovosti o 7 % (i když zvýšení nebylo statisticky významné).
Podobné studie sice silně zasahují do osobního života ředitelů, ale i tak jsou stále častější. Jiná studie (of profesorů Yermacka a Liu z Arizona State University [článek v pdf]) zkoumala, zda má na chování akcií vliv, když si ředitel koupí nový dům. Vyšlo najevo, že pokud si ředitel koupí opravdu velký dům, dochází v následujících třech letech v průměru k významnému poklesu akcií. Pokud je však dům standardní velikosti, k poklesu statisticky nedochází.
Jedním z vysvětlení by mohlo být, že v případě koupě velkého domu má ředitel více starostí se zařizováním nebo si prostě chce více užívat volného času. Zde je však, narozdíl od případu úmrtí v rodině, problém s endogenitou (jak autoři sami přiznávají). Je totiž velmi dobře možné, že ředitel si je jen vědom toho, že firemní akcie dosáhly svého maxima, a proto prodává vlastněné akcie a opce a volné prostředky investuje do rozsáhlého bydlení. Investicí do bydlení je tak možné částečně zakrýt fakt, že si je ředitel dobře vědom situace firmy a prodává právě proto, že růstový potenciál firmy je vyčerpán.
Zajímavé jsou rovněž zdroje dat, ze kterých autoři zjišťovali informace o bydlení ředitelů – daňové záznamy, notářské listiny, voličské databáze i databáze přispěvovatelů do politických kampaní. Fantastickým zdrojem byly satelitní fotky, které odhalily bazény, tenisové kurty, přístřešky na lodě nebo dokonce jezdecký areál.
Zmíněné a jim podobné studie prokazují ještě jednu věc, a sice význam kvality práce ředitele na vývoj firmy. A také zdůrazňují důležitost teorií zkoumajících vztah mezi vlastníky a manažery (principal-agent theory). Pro investory bude soukromý život ředitelů zřejmě stále důležitějším faktorem při investičním rozhodování. Bude zajímavé sledovat, jak na tento trend zareagují svým chováním právě ředitelé – strategičtější pro ně v budoucnosti zřejmě bude vést skromnější život než doposud, a nebo svůj majetek méně vystavovat na odiv.
Facebook
Twitter
Google
Del.icio.us
Digg
StumbleUpon
Vybrali SME
Linkuj
Titulek: